Pokud jste nás navštívili na letošním FOR ARCHu, tak už to možná víte. Pokud ne, tak vězte, že vám umíme dodat naše dveře mimo jiné také se zamykáním na otisk prstu. Pro představu ohledně konkrétní cenové kalkulace pro vámi vybraný typ dveří nás určitě kontaktujte, rádi se vám budeme věnovat.

Hlavní výhody zamykání na otisk prstu

Zámky na otisk prstu jsou mnohem bezpečnější než zámky na klíč nebo i čipovou kartu. Obojí totiž můžete ztratit, případně vám je může i někdo ukrást – na rozdíl od otisku prstů. Dokonce i v porovnání s ostatními biometrickými zámky (např. obraz sítnice) jsou zámky na otisk prstu dosud nejbezpečnější a technologicky nejpokročilejší.

Okna z pohledu energetické bilance

Článek pojednává odborně a zároveň čtivě o tom, jak okna pracují se slunečním zářením. Zřetel je zde brán nejen na roční období, venkovní teplotu a sluneční aktivitu, ale i na orientaci oken z hlediska světových stran.

Okenice jsou jedním z mála architektonických prvků, které jsou zároveň estetické a funkční. Dokáží stavbě vdechnout osobité kouzlo a v interiéru navíc zajistí potřebné soukromí i v létě tolik vítaný chládek. Víte ale, jak o vaše dřevěné okenice správně pečovat, aby i po několika letech vypadaly stejně jako první den?

Péče o venkovní okenice

Je potřeba si uvědomit, že venkovní okenice jsou vystavené veškerým vnějším vlivům – jak klimatickým, tak třeba i ptačímu trusu a hmyzu. Jejich čištění je tedy o něco náročnější než u interiérových okenic.

Krok 1

Začněte tím, že nastavíte lamely okenic tak, aby byly sklopené směrem dolů (tento bod samozřejmě neplatí pro jednolité okenice). Pak si připravte kartáč nebo smetáček s dlouhou rukojetí a očistěte okenice od nejhrubších nečistot (pavučiny, prachové chuchvalce a podobně).

Krok 2

Pomocí zahradní hadice očistěte okenice proudem vody. Ten by měl být dost silný, aby odplavil nečistoty, ale ne příliš silný, aby nepoškodil lak.

Krok 3

Do kbelíku si připravte teplou vodu s kapkou přípravku na mytí nádobí. Je lepší si nejprve roztok vyzkoušet na nějaké méně viditelné části okenic – budete mít jistotu, že nedojde k poškození barvy. Následně pak opět pomocí kartáče nebo košťátka s dlouhou rukojetí, namáčeného v mýdlové vodě, okenice vyčistěte.

Krok 4

V žádném případě nenechávejte mýdlový roztok působit na povrch okenic moc dlouho. Nejlepší je ihned po čištění mýdlem okenici opět spláchnout zahradní hadicí.

Krok 5

V ideálním případě byste měli okenice nyní otřít suchým a čistým mopem, aby se na nich zbytečně dlouho nedržela voda, která by mohla způsobit oprýskání barvy. Lamely okenic nastavte do původní polohy až po jejich úplném vysušení.

Péče o vnitřní okenice

Vnitřní okenice jsou mnohem citlivější a je tedy nutné použít šetrnější metody čištění.

Krok 1

Nejprve opět sklopte lamely okenic směrem dolů. Poté je oprašte péřovou prachovkou, případně použijte speciální měkkou utěrku z mikrovlákna. Jakékoli hrubší prostředky by totiž mohly poničit lak a zanechat v něm škrábance.

Krok 2

Po oprášení vyluxujte nánosy prachu ze země, které by vířením vzduchu mohly okenice opět ušpinit a vaše práce by tak přišla vniveč.

Dřevěné okenice jsou architektonickým prvkem, který provází lidská obydlí už po stovky generací. To, že vypadají dobře, je jen třešinka na dortu – jejich hlavní funkcí totiž od počátku byla ochrana interiéru před deštěm, regulace přístupu slunečního svitu do domu a v neposlední řadě také větrání. Vždyť okenice se v oknech objevily mnohem dříve než samotné skleněné okenní výplně! A vše nasvědčuje tomu, že ani v budoucnu neztratí dřevěné okenice své kouzlo a popularitu.

Historicky první okenice

Mají svůj původ pravděpodobně v antickém Řecku, kde poskytovaly příjemný chládek v místním subtropickém klimatu a zajišťovaly správnou cirkulaci vzduchu. Tenkrát se ale nevyráběly ze dřeva, nýbrž z mramoru. Z Řecka se pak koncept okenic rozšířil po celém Středomoří a jejich podoba se začala pozvolna měnit – mramor nahradilo dřevo a vznikly první pohyblivé okenice, které umožňovaly regulovat přístup vzduchu a slunečních paprsků do místností.

Okenice ve středověku

Ve středověké Evropě byly rozšířené především celistvé okenice, které mimo jiné zabraňovaly přístupu hmyzu do domácností. Kvůli zvýšení bezpečnosti se tyto okenice někdy zavíraly na těžké železné závory. Zhruba od druhé poloviny 15. století se začaly v architektuře objevovat skleněná okna – jejich cena byla ale v tu dobu poměrně závratná, proto se často sklo objevovalo jen v horních částech oken, spodní polovina zůstávala zakrytá okenicí. Kompletně prosklená okna se začala objevovat až někdy začátkem 18. století. Od té doby začala hrát svou roli také dekorativní funkce okenic, které byly předtím záležitostí čistě praktickou.

Okenice v Novém světě

Koncept okenic s sebou do Ameriky přivezli španělští kolonizátoři. Jejich popularita se rychle rozšířila po celých státech, především po těch jižních, kde se nacházely rozsáhlé bavlníkové plantáže. Okenice, které se tenkrát objevovaly na oknech honosných sídel, byly téměř vždy natřeny bílou barvou a staly se fenoménem, jakýmsi symbolem té doby.

Proč si pořídit okenice i dnes

Ani s postupem času totiž neztratily okenice své kouzlo – jako mávnutím kouzelného proutku dodají vašemu domu rustikální nebo středomořský ráz. V dnešní době si navíc můžete vybrat z široké palety barev a provedení, které ozdobí jakékoli okno. V létě pak navíc oceníte i jejich původní praktickou funkci, až vám poskytnou vítaný stín a chládek.